Verča - Chci jen trochu zhubnout

14. července 2007 v 1:18 | Lustre |  Příběhy
Ahoj všichni, píši, protože se s Vámi chci podělit o svůj příběh s bulimií a anorexií. Jak to vlastně začalo? Bylo mi šestnáct let, navštěvovala jsem SOU-Beroun, obor kuchařka.Jaká jsem byla dívka? Velmi nesmělá, bázlivá, měla jsem příliš nízké sebevědomí, jednoduše jsem se, už v té době nenáviděla. Nenáviděla jsem své tělo! Žila jsem se svím otem a nevlastní matkou.Můj otec míval, časté poznámky o mé postavě. V té době jsem vážila 62kg, při výšce 1,60m. Poslední kapkou byla poznámka od mé nevlastní matky.

Jednou mi řekla podívej se,ta tvoje kamarádka" jakou má krásnou postavu". Myslela jsem si já hloupá, že kydž budu štíhlá konečně mě bude mít ráda! Ale bohužel, nikdy se mi to nesplnilo! Jak jsem vlastně začala hubnout? Přestávala jsem jíst, až jsem přestala úplně. Zhubla jsem ze 62kg na 41kg. Byla jsem na to hrdá! Ale nebyla jsem štasná, což jsem přehlížela. Najednou to nešlo zastavit, celý den jsem nemyslela na nic jiného než na hubnutí, kalorie, cvičení. Všechno se točilo jen kolem jídla, byla jsem tím úplně posedlá, třikrát denně jsem se vážila. Ve škole jsem se výrazně zhoršila, spadla jsem z jedniček na trojky. Učitelé šokoval můj podivný přístup k učení. Před nemocí jsem se chovala, jako melancholik( perfektcionista) během nemoci, jako flegmatik. Nezvládala jsem to, na školu jsem neměla sílu. Stratila jsem menstruaci, padali mi silně vlasy, měla jsem příliš nízký tlak a špatný krevní obraz. Ale to nebylo, ještě to nejhorší. Později přišli, úzkosti, deprese, pocity viny, zbytečnosti a nakonec sebevražedné myšlenyky.Nejprve jsem se koupala v Anorexii, později jsem přešla do bulimíe. Nevím co je horší! Mívala jsem záchvaty i sedmkrát denně.Bylo to strašný, cokoliv jsem snědla hned jsem vyzvracela. Pamatuji si, že jsem se bála pít i čistou vodu, nebo jsem se bála si čistit zuby.Měla jsem strach, že je tam snad nějaká kalorie. Atak se u mě střídali epizody anorexie a bulímie. Někyd to bylo, až k nevidržení! Když jsem to pokaždé vyzvracela, únavou jsem seděla na zemi u záchodové mísy, neměla jsem sílu se vůbec zvednoud, nenáviděla jsem se, říkala jsem si" si hnusná, odporná, normální člověk tohle nedělá, ani zvíře. Nezasloužíš si nis lepšího než smrt" Zvíře". Někdy jsem po záchvatu měla na sebe takový vztek, že jsem si musela ublížit, pořezat se! Tak moc jsem se nenáviděla! A jak z toho ven? Pomohla mi víra, také pomoc odborníka. Za všechno chci poděkovat paní doktorce Charvátové, Řehulkové, Vitinové. Tato nemoc se nedá vyléčit ze dne na den, chce to čas! Člověk na sobě musí hodně pracovat! Také jsem byla hospitalizovaná na psychiatrii, moc mi to nepomohlo, ale na najednu stranu vlastně ano, otevřelo mi to tam oči. Začala jsem si konečně uvědomovat v jaké situaci se nacházím. Teď jsem z nejhoršího venku, doufám, že už nikdy do ní nezklouznu! Ale přesto děkuji Bohu, že mi dovolil onemocnět PPP. Kdyby se to nestalo, nikdy bych nechtěla pracovat, jako terapeut u PPP.
Prosím holky, nedělejte hlouposti, nemá to cenu. Přijměte své tělo, jaké Vám Bůh dal. Nenič te si zbytečně život, je to hloupost!!! Já vím, že je někdy těžké přijmout se! Moc dobře to znám! Ale hlavně nehrajte si s dietami, někdy je to hra se smrtí!!!! Vaše přítelkyně Verča.

VÝZVA RO TEBE!
Máš také zajímavý příběh? Pošli mi ho na mail: lustre89@seznam.cz já ho tu zveřejním.Podělíš se s ostatními čtenářkami o své zkušenosti.Děkuji
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tynka tynka | E-mail | 3. ledna 2008 v 17:10 | Reagovat

ahoj chtěla bych se zeptat těch holek ,kterym se podařilo zhubnout rychle jak to udělali?je mě 17 měřim 162cm a vážim asi zhruba 64kg aa štve mě to 18.ledna mám jít na maturitní ples a v šatech vypadám strašně navíc jsem si chtěla koupit korzet s kalhotkama a chtělo se mě ze sebe zvracet :(zkoušela jsem si dávat prsty do krku ikdyž vim,že je to blbost a prostě mě nešlo zvracet tak prosím poradte....

2 gabina gabina | E-mail | 7. února 2008 v 12:29 | Reagovat

Zhubla jsem a váhu si držím. Navíc jsem si jako vedlejší účinek vylepšila zdravíčko, což mám lékařsky potvrzené. Kdyby vás to zajímalo, napište mi na mail: - pošlu odkaz na stránku, kde mi pomohli .

3 Alice Alice | E-mail | 4. června 2014 v 23:06 | Reagovat

[1]: ahoj,je to naprostá blbost a vím sama jaké to je,ale odmítám si připustit,že něčím takovým trpím.Ty prsty do krku no ze začátku to nejde nikdy,ale jak to uděláš jednou,dvakrát,třikrát tak až ti to ani nepříjde,ale jde to samo. :(( hlavně to nedělej radši cvič každý den ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama