Chci pryč z bludného kruhu

9. prosince 2007 v 2:28 | Lustre |  Příběhy
Ahoj všichni. Za těch 10 let, co se plácám v anorexii a bulimii, bych si jen přála, aby se tvářím se stejným problémem podařilo začít se usmívat na život bez problémů s jídlem. Bohužel já mezi ně nepatřím, naopak, propadám se do čím dál větších propadlišt, že si občas řikám, stojí za to žít tohle peklo? Jeden psychiatr ale řekl, co když tohle je už ten život po smrti..?! Na první pohled bych se mohla zdát jako ideální - studuje VŠ, sama se uživí, bydlí s přítelem, který ji má rád, má přátele...možná je hubenější..možná má nevysvětlitelné propady nálad..nevysvětlitelné finanční výdaje..musí prý moc pracovat..občas prostě nefunguje a všechno hází do koše..dost času je velká neznámá, co vlastně kde dělá..pořád někam spěchá..má divný denní rytmus..občas hodně jí mezi kamarády a nepřibere ani deko, občas doma vůbec nejí, ale nehubne..sakra, to nikoho nezajímám, proč tak divně žiju, že si mě nikdo nevšimne a nevidí, jak se trápím???

Protože jsem prý odmalička chytrá, tak studuju náročnou školu. Mám zde nulový pocit seberealizace a jídlo je mi nejlepším kamarádem, abych si v té zkáze nepřipadala sama. V práci mě víc ocení, alespon něco..ale když pak ty peníze stejně projim, protože mj. jsem nervozní z toho, abych něco v práci nepokazila a dalo se to skloubit dohromady se školou, tak si řikám, líp pracovat a mít z čeho se přejídat nebo nepracovat a z nudy jíst hromady těstovin za pár korun? Rodiče považovali mé problémy s jídlem odjakživa za výmysl, takže od té doby, co s nimi nežiju, tak pro ně ppp přestaly existovat..pokud zrovna nepřijedu na návštěvu a protože jídlo je jediná doma volně dostupná věc, tak když je mi neustále opakováno, jak moc rodiče stojím, když mi dají pár korun na měsíc, tak aspon něco si vezmu! A pak to vyzvracím. Bydlím s přítelem. Jako člověk mi imponuje a i jako chlap mě přitahuje..akorát, že si vedle něho připadám občas hrozně sama. Má náročnou práci, takže moje vytížení škola s prací bez nějakých viditelných výsledků vedle něho vypadá dost uboze. Navíc se musím po večerech učit a pak kdy on má, tak zas já nemám čas na zábavu a říkám si, proč vlastně spolu jsme, když ho věčně posílám ven a sama pak doma v lítosti, že já mám jen učení a samé povinnosti a na nic, co bych se mohla těšit vyjma jídelních zpestření, se přejídám. Přítel má rád jídlo. Když jsem se mu snažila naznačit, že pro mě je to problém, řekl, at to tolik neřeším. Nevím, zda je opravdu takový Neználek ohledně ppp. Naznačovala jsem, že mám bulimii, ale stydím se, tak jsem to radši zametla pod anorexii a když doma něco zfutruju, tak to dokoupím a zamažu stopy..a je mi vždycky strašně smutno a líto, že se víc nezajímá, co se děje..občas si přeju, aby na to přišel a pořádně na mě došlápl..nebo to ví, ale protože má rád svůj klid, tak to nechce řešit, když ty problémy se času, kdy jsme spolu, jeho netýkají..pokud zrovna nemám výbuch lítosti ze všeho možného, co se ve skutečnosti jmenuje bulimie a lhostejnost okolí. Taky jsem asi závistivá, je mi líto, že o něho pečuje máma a stará se, zatímco mí rodiče se kolikrát ani neozvou, jak je týden dlouhý. V minulosti jsem se pokoušela hodněkrát u někoho léčit..jenže pak na mě přišla deprese a na další návštěvu psychiatra jsem se vykašlala, protože přece nic nemá cenu a ještě při tom dávat tolik peněz za psychoterapii. Pomohlo by mi, kdyby mě tam někdo doprovázel a dal mi najevo, že mu taky záleží, abych neměla poleptaný jícen, arytmie, bolavý ledviny, mirény, nebyla furt unavená a zoufalá. Ale komu říct? Kamarádky do toho tahat nechci, ppp jsou jako infekce, radši o tom s nikým nemluvím. Před přítelem bych se styděla být upřímná, jaká jsem troska. Přítel mi dost pomáhá, když se mnou jí a je se mnou..je jediná osoba, před kterou si pořád ještě zatím netroufnu dělat nějaké jídelní propady..jenže jsem jak loupežník a jak mám chvilku pro sebe, tak se jídla zbavím. A přítel se mnou zase až tak často není. Máme odlišný rytmus dne, takže vlastně jsem často sama a jím (přejídám) se sama. Bývám často kvůli němu i dýl večer vzhůru a druhý den jsem pak uplně mrtvá..a abych se aspon krátkodobě udržovala při vědomí, tak je to jen další impuls k přejedení. Ted mi napadlo, dopředu si naplánovat, co druhý den jíst. Jak mám hlad, tak v obchodě vždycky beru první, co mám ve zvyku..takhle bych věděla, že ne zase tu zakázanou koblihu, ale něco jiného..ale co vlastně? Mám tendence na jídle šetřit, ale pak stejně projím majlant, a není lepší zase zainvestovat do už dost velkého šatníku? Nevím, kdy si při přejezdech mezi školou a prací najít na oběd čas a kam zajít na jídlo, už pečivo a všelijaké šlichty nemůžu ani vidět, a co když přiberu? Jsem trapná, ale bojovat o to být lepší mi zase tak trapné nepřijde.. Vím o pár věcech, co mi pomáhají, hlavně pocit, že někomu na mě záleží a má smysl usilovat o normální život..jenže vadí mi neustále se někoho doprošovat o pozornost a zájem a podporu, vysvětlovat někomu, že jsem vlastně závislák na jídle bez vůle a pak se za to stydět a stahovat se do sebe a své samoty s bulimií..tak budu ráda, když mi někdo tady napíšete něco na povzbuzení, za co všechno lepšího lze vyměnit bulimii. Samotné mi to prostě nejde. Držím všem palce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T.S. T.S. | 9. ledna 2008 v 12:16 | Reagovat

STOP ANOREXIE

Velice mě trápí téma anorexie, protože kvůli němu přicházejí o život mladé nebo dospívající dívky. Myslím si, že znám důvod proč umírají divky na tuto nemoc. Důvodem jsou super hubené modelky. Děvčata se jim chtějí podobat a proto drží různé diety až na konec vůbec nejedí. Vím co říkám, protože i já něčím takovým začínám procházet. Kdykoliv si stoupnu na váhu začínám mít strach a tak hladovím. Připadám si prostě tlustá. Když se dívám do módních časopisů, říkám si jak to asi dělají že jsou tak krásně hubené. Některým modelkám lezou kosti a většina lidí si si klade otázu, co je na nich pěkného. Mladé dívky to ale vidí jinak. Modelingové agentury požadují čím dál hubenější dívky či ženy. Já to ale hodlám změnit, přála bych si aby modelky byly přírodní. A o ideálních mírách 90-60-90 nechci ani slyšet. Je potřeba vytvořit nové ideální míry. řekla bych že 60 cm v pase je opravdu málo. Krása těla vynikne i s 65-70 centimetry v pase. Dívky by mohly dodržovat tyto míry a byly by krásné a hlavně zdravé.

Tento článek bych chtěla rozšířit do celého světa, boužel nejsem novinářka abych tak mohla učinit. Ale jen zanedlouho 14 letá dívka, která nechápe a chce zabránít umírání na zbytečnou nemoc. Proto prosím vás abyste tento článek rozšiřovali a posíláli dál a dál. Snad mě někdo někdy pochopí.  

Dne 9.1.2008                                              

S láskou Tereza.S.

2 Klaritaa Klaritaa | 9. dubna 2008 v 18:49 | Reagovat

Ahojky

Zaujal mě tvůj článek...je mi tohle moc líto, že takové věci tvůj přítel nevidí..že spolu trávíte tak málo času...

Je mi 19..za měsíc maturuju...Jsem teprve na začátku "jak říkáš bludného kruhu". Cca něco před měsícem jsem se s bratrem bavila o anorexii i bulimii, a jelikož nejsem spokojená se svojí postavou, a moje doposud diety skončily vždy katastrofou, řekla jsem si že to jen vyzkouším.

Jenže jsem tomu nějak přišla na chuť a teď zvracení provozuju několikrát denně tak 3x (dnes zatim jen 2x, ale měla jsem rizito a cítím že musí jít ven..je mi špatně připadám si hrozně plná, celý den člověk nic nejí, pak si dá plný talíř a má pocit že praskne). Nevím jak je to možný po takhle krátký době pociťovat takovou závislost !!????!!

Nejhorší je, že k tomu mám hodně důvodů. Mám takový zvláštní vztah s klukem ze třídy (vím, zní to divně, ale je to tak..)..ze začátku (cca půl roku) to bylo jen o sexu, ale u mě to přerostlo v něco víc, u něj taky. Nedávno na jedný akci sme si řekli jestli to nedáme dohromady po matuře "když už teda spolu spíme"...jenže ve škole je to jakoby nic neexistovalo. Vědí o tom jen 2 lidé. A já hrozně řárlím. Žárlím na každou, na kterou se jen podívá, mrkne...A nejvíce na jednu sexy blondýnu, která má asi 50 kg, sportovní postavu...a nevím připadá mi že s ní flirtuje..i přede mnou..nevim co si o tom myslet...

No tak jsem chtěla zhubnout....A už se mi to i vede...sice on říká že mam akorát postavu...jenže mě to tak nepřijde (to bude zřejmě ta zkreslenost - zrcadlová) .... před tim cca měsícem jsem měla 61 kg....no a dneska jsem se vážila a měla jsem 56....snažim se i cvičit...další závislost..jindy jsem se vážila tak 1x do týdne...teď i 3x denně!!! to neni normální...

Další věc kterou vůbec nevim, jak jsem se dokázala naučit.. je že se dokážu kdykoli vyzvracet, aniž bych si strkala prsty do krku (je to leda dobře, protože si ho tím nepoškodím..)

No nic...chtěla jsem jen někam zaznamenat i ten můj příběh..

Tak mi můžeš napsat...dát nějakou radu...

Měj se...=))..

P.S...musim na záchod...ten oběd musí jít ven...

3 Lukáš Lukáš | 10. září 2009 v 8:54 | Reagovat

Nechutný. spolehlivyobchod.cz

4 koky koky | E-mail | Web | 24. března 2010 v 22:10 | Reagovat

čarodějky se zrodily z popela dračího tak požádej dabla samotného jenž umři!kdo si to přečet tak do 5 dnů umře musela jsem to napsat jinak bych umřela do 5 dnů kdo si to přečet tak to napište do jinýho blogu nebo umřete do 5 dnů a to fakt!!!!!

5 kája kája | 2. června 2011 v 19:32 | Reagovat

Ahoj, tvého příběhu je mi líto je mi 14,5 a nejsem spokojená se svou postavou,jsem tlustá...diety se mi moc nedaří nikdy to nevydržím a vždy si musím vzít čokoládu.....Je to děs, snad zhubnu nebo se zmblázním,nevím co mám dělat všem je to úplně jedno když to někomu řeknu tak každý je prohodí očima a uchechtne se .....všem je to jedno,jak se cejtim a tak...proto tě chápu,a je mi líto že to máš tak těžké,ale vím jistě,ž e všechno bude dobré...určitě se vše sparaví a já ti budu držet palce :)

6 sinxi sinxi | 21. ledna 2012 v 20:19 | Reagovat

ano známe.. mě jediný co pomáhá je dieta je jedno jaká prostě stanovený režim který tě donutí
když se ho naučíš držet tak se možnost přejezení snižuje
taky je důležitý se neponižovat
zvracení je tak ponižující
přece se nebudu tak shazovat ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama