Kvůli Aně invalidní důchod?

9. prosince 2007 v 2:25 | Lustre |  Příběhy
Můj příběh začal tím,že jsem se v 18 letech rozhodla zhubnout.Vážila jsem tehdy 120kg měřila 178cm,tlustoška.Pod lékařským dozorem ,ale i bezva nehladovějící dietou jsem zhubla na 80 kg za 4 měsíce.Lékař mi zkontroloval můj zdravotní stav,naučil mě jak se pomalu vrátit k normální stravě abych neměla jojo efekt.Supr dařilo se.Vdala jsemse porodila prvního syna zůstala na váze 80 kg,pak jsem po roce otěhotněla podruhé a nastalten osudný zlom.

Panický strach,že naberu zpět na 120 kg,jedla jsem vše zdravé aby děcko ve mě se dobře vyvíjelo ale již jsem v ěhotenství já soně zhubla v nohou.Přibrala jsem sice 9 kg ,ale syn měl 4,40 takže jsem po porodu měla již váhu 77kg.Dlouho jsem jej kojila,témě rok tudíž jsem zůstávala na pestré stravě ale ne přibírající.Potom jsem začala jíst stále mín a mín a radovala se z každého kila dolů.Ne nemohu napsat,že by mi jídli bylo odporné,nebo neměla chut,ale pohled na fotku kde mám 120 kg mě dostal,že jsem jídoo dsrtčila.Jedla jsem denně ale tak minimální porce,že jsem se dostala až k váze 46 kg.Tehdy bych to o osobě nenapsala,ale vychrtlá,katechická,s vypadávajícími vlasy,bez menstruace.Ovšem můj mozek byl silnější,zrcadlomi říkalo jsi tlustá nejez,docházela jsem na psychiatrii a články o zemřelé ženě na anorexii jsem nebrala vážně.Pak jsem ale podvou letech se rozhodla,že tedy nastopím ustavní léčbu ovšem s tím jak všechny přelstím i v nemocnici.Podařilo se a po4 měs.léčbě mě propustili domů se tejnou váhou s tím že umírám nebo skončím na vozíku.Ovšem tato zkutečnost ta už mě dostala obzvlášt když jsem si došla do školky pro mé synky,ti pro mě byli vším.A tak jsem se rozhodla začít bojovat.Bohužel ale velkýubytek váhy na mě zanechal zdracvotní potíže.Ano díky anorexii,jsem v invalidním důchodu,nyní je mi 47 let z Anorerie jsem sice vyléčena,ale následky nesud odnes.Odcházejí mi orgány,tudíž podstupuji mnoho operací abych vůbec žila.Ano žiji ale jak ,unavená vyčerpaná,kluci jsou velcí,manžl se se mnou rozvedl,nakonec jse sama kluci již ají své domovy,štastná alespon za život v bolestech,které jsou důsledkem anorexie,na životním minimu,díky inv.důchodu.,bojíc se jak dlouhototo vydržím,Ačkoliv jsem 10 kilo nabrala,tělo už se nesrovná s tak velkou újmou,prosím všechny,kteří mají sklon k hubnutí,nedělějjte to vím o čem píši a co prožívám,nepřeji to nikomu,pokud vás přepadne touha hubnout přečtěte si můj příspěpevěk třeba 100 krát aby vás to odrdilo popřípadně se na mě * * *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama