Příběhy
9. prosince 2007 v 2:30 | Lustre
Na tyhle stránky jsem narazila náhodou. Vlastně ne náhodou, ale cíleně. Jen jsem se chtěla utvrdit v tom, že to, co jsem prožívala a prožívám, není jen můj obrovský a neřešitelný problém. A že v tom opravdu nejsem sama, jenom já, jako debil a jako něco "extra" oproti těm "druhým". A chtěla bych V8m taky napsat něco málo o sobě a mém souboji s tím hnusem - a to je zvracení. Začalo to ve druháku. Zhubla jsem asi 10 kg, ale dalo to hodně práce. Pak jsem měla pořád hrozný hlad. A tak jsem vyzkoušela zvracení. Prostě jsem si myslela, že je to dobrý nápad jak udržet svojí váhu pod kontrolou. A potom, co jsem si myslela, jak to všechno zvládám a mám pod kontrolou mě to celé vtáhlo do svýho začarovanýho kruhu, převálcovalo a vláčelo mě to tam, kam to chtělo a nepustilo tam, kam jsem chtěla já. Nepředstavitelné množství jídla mi prošlo hrdlem, protože o žaludku se tady moc psát nedá ... Člověk, který to nazežil, nemá představu kolik jídla najednou se dá sníst a kolik se dá hned vyzvracet. A to ne jenom jednou nebo dvakrát za sebou .... Kdo to nezažil, ten to nepochopí. To jak je člověk nešťastný, jak se nenávidí, jak se štítí sám sebe a přesto s tím neskončí.
9. prosince 2007 v 2:28 | Lustre
Ahoj všichni. Za těch 10 let, co se plácám v anorexii a bulimii, bych si jen přála, aby se tvářím se stejným problémem podařilo začít se usmívat na život bez problémů s jídlem. Bohužel já mezi ně nepatřím, naopak, propadám se do čím dál větších propadlišt, že si občas řikám, stojí za to žít tohle peklo? Jeden psychiatr ale řekl, co když tohle je už ten život po smrti..?! Na první pohled bych se mohla zdát jako ideální - studuje VŠ, sama se uživí, bydlí s přítelem, který ji má rád, má přátele...možná je hubenější..možná má nevysvětlitelné propady nálad..nevysvětlitelné finanční výdaje..musí prý moc pracovat..občas prostě nefunguje a všechno hází do koše..dost času je velká neznámá, co vlastně kde dělá..pořád někam spěchá..má divný denní rytmus..občas hodně jí mezi kamarády a nepřibere ani deko, občas doma vůbec nejí, ale nehubne..sakra, to nikoho nezajímám, proč tak divně žiju, že si mě nikdo nevšimne a nevidí, jak se trápím???
9. prosince 2007 v 2:26 | Lustre
Jsem v tom až po uši a vím to. Nejsem asi dostatečně silná s tím bojovat. Asi tak v šestnácti jsem začala se svojí ségrou hubnout. Čekali nás taneční, byli jsme ve věku, kdy holky čekají na svého prince z pohádky. Úspěch se dostavil téměř okamžitě. stačilo deset měsíců zdravé výživy a deset kilo bylo dole...Jenže 70 kilo modelky nemají, nemyslíte????
9. prosince 2007 v 2:25 | Lustre
Můj příběh začal tím,že jsem se v 18 letech rozhodla zhubnout.Vážila jsem tehdy 120kg měřila 178cm,tlustoška.Pod lékařským dozorem ,ale i bezva nehladovějící dietou jsem zhubla na 80 kg za 4 měsíce.Lékař mi zkontroloval můj zdravotní stav,naučil mě jak se pomalu vrátit k normální stravě abych neměla jojo efekt.Supr dařilo se.Vdala jsemse porodila prvního syna zůstala na váze 80 kg,pak jsem po roce otěhotněla podruhé a nastalten osudný zlom.
19. září 2007 v 14:53 | Lustre
"Nevěřila jsem, že stačí zdravě jíst a cvičit. Pak jsem ale zjistila, že ano."
3. září 2007 v 17:35 | Lustre
Jarolína
Včera jsem se dohodla v posilovně s trenérem, že mi udělá rozpis na 3 dny týdně a když půjdu víckrát tak pojedu třeba 1,2,3,1 a další týden 2,3,1,2 atd. furt dokola.
3. září 2007 v 17:17 | Lustre
Můj příběh by se dal nazvat Matka anorektičky.
Kdo to nezažil, těžko může posoudit, co to vůbec znamená, chtěla bych se s vámi podělit o moje poznání s touto nemocí.
26. srpna 2007 v 15:08 | Lustre
Už jako dítě jsem byla velmi"oplácaná". Nikdy jsem se nevyhnula posměškům ze strany spolužáků i okolí, kteří neustále kritizovali mojí postavu. Nebylo mi k ničemu, že jsem chytrá a že ve škole všechno zvládám tzv."levou zadní", prostě jsem díky vlastní morbidní tloušťce mezi své soukmenovce nikdy nezapadla. Navíc jsem začala nosit brýle, takže kombinace s mojí váhou a inteligencí byla ještě větším utrpením. Styděla jsem se za sebe a za svá kila a potajmu jsem si doma i poplakala.
24. srpna 2007 v 20:04 | Lustre
S šokujícími 23 kg patří slečna Lenka k nejvážnějším případům nemoci zvané anorexie. Už nikdy nebude mít děti, už nikdy nebude normální...
24. srpna 2007 v 18:03 | Lustre
Teenagerka Georgia Osborne touží po tom být hubená stejně jako celebrity, kterými je posedlá. A to za jakoukoli cenu...
21. srpna 2007 v 20:56 | Lustre
Ráda bych Vám dodala naději, ať už jste přímo dívka nebo chlapec trpící anorexií nebo rodič či partner anorektičky, a napíšu Vám zde skutečný příběh dívky, která anorexií trpěla a po postupně se s ní úspěšně vypořádala.
20. srpna 2007 v 14:43 | Lustre
Víte, co je na bulimii nejhorší? Že vás naprosto ovládá. Můžete si stokrát sami říkat, že už to nikdy neuděláte, že je to odporné, že se vám to příčí. Nepomůže to. Druzí (až se jim přiznáte a svěříte) vám mohou radit, že se musíte změnit, najít si správné stravovací návyky, mít ráda sama sebe… Přijde záchvat a naráz zapomenete na všechno. Jako by všechna předsevzetí i dobře míněné rady zmizely, nedbáte na peníze, na špinavý záchod či koupelnu, kde právě zvracíte, necítíte zvratky a už v tom lítáte...
20. srpna 2007 v 14:23 | Lustre
Začalo to úplně nevinně v mých 16 letech, kdy se mi zalíbila minisukně, kterou měla na sobě jedna spolužačka, když byla zkoušená z fyziky. Protože jsem nikdy nebyla nejštíhlejší, minisukně jsem nenosila a ani mě to nijak zvlášť nelákalo - prostě jsem to neřešila. Jenže tehdy o té fyzice (která mě navíc k smrti nudila) mě tak nějak napadlo, že to vlastně vypadá hezky a je škoda, že ji nosit nemůžu...
18. července 2007 v 19:41 | Lustre
Naskenovala jsem pro vás z časopisu příběh o Janě, která trpěla anorexíí... Možná se v ní hodně z vás pozná.U Jany to došlo hodně daleko, dokonce jí hrozilo, že nikdy nebude moci mít děti! Na to Jana nikdy ani nepomyslela... a jak to celé dopadlo? Pozorně se začtěte;o)
Hladem ke kráse-téměř každá druhá holka mezi 12-15 lety už vyzkoušela jednu nebo více diet! Jenže právě tyto diety mohou často vést až k poruchám příjmu potravy!! Tak tomu bylo i u Jany (17)...
18. července 2007 v 18:51 | Lustre
To,že jsem tlustá jsem měla v paměti už od dětství.Nosila jsem vždycky kolem pasu mikiny,aby nebylo vidět můj hnusnej tlustej špekatej zadek a široký stehna.Vzít si na sebe mikinu do pasu pro mě neexistovalo,bylo mi ze mě špatně.Diety jsem nikdy nedržela,až jednou jsem si v časopise Dívka přečetla zajímavou internetovou adresu www.vitalital.cz -mělo se to zaměřovat na zdraví,být fit,kosmetiku a tak.
18. července 2007 v 18:36 | Lustre
Vsechno to zacalo pred dvema lety.byla jsem zdrava slecna 177/60!!!Ale vzdycky jsem obdivovala hodne hubeny holky a tak jsem se jim chtela asi vyrovnat.Misto toho, abych zacala drzet nejakou normalni"zdravou"dietu, blbla jsem... zkousela jsem zvracet,a i kdyz jsem mela dobrej pocit z toho, ze vlastne nic nejim, moje vaha cely dva roky stala na miste. ani nevim proc, ale tento rok v zari jsem se rozhodla k radikalni zmene...vubec nejist.NIC!!! Uz to tak tahnu ctyri mesice, zhubla 15 kilo a citim se vyborne.
15. července 2007 v 18:02 | Lustre
Ahoj holky, potřebuju vaši podporu.Už dva roky se potýkám s anorexií.Nejdříve jsem zhubla 10kilo,ale to jsem rychle nabrala.A k tomu ještě deset navíc,takže jsem měla při 175cm skoro 72kilo! Tak jsem před dvěma měsíceme začala zase s anorexií, jím teď malý zeleninový salát denně a k tomu dva hrnky nízkotučnýho mlíka a někdy si dám suchar.Zhubla jsem tímhle tempem 8kilo.Ještě chodím 5krát týdně běhat na hodinu se psem.Ted mám ale takový období, kdy se i přejídám a nezvládám to...
15. července 2007 v 17:50 | Lustre
Není to ani tak dávno, co jsem si říkala: Ty bulimičky a anoretičky jsou doopravdy sebevrazi! V tu chvíli, přesně před dvěma roky mě ani omylem nebo náhodou nenapadlo, že právě já, ta cílevědomá holka, házenkářka, premiantka třídy a poloviční redaktorka nejmenovaných listů, že zrovná já budu bulimička!!!!!!
14. července 2007 v 1:23 | Lustre
Zhubla jsem 10kg, rychle, a teď 5kg zas nabrala. Balancuji nahoru-dolu a už to tak ani nevnímám. Problém je jinatší. Stále si říkám "Vždyť to pořád není tak hrozný, abych měla problémy, vše je pod kontrolou..."
Chyba!!
V mym hubnutí nepřevládala touha "Chci se líbit okolí" ale spíš cosi nespecifického, taková vnitřní touha si ublížit. Ne že bych si o 10kg hubenější nepřipadala líp, ke všemu i když jsem předtím nijak obézní nebyla. Avšak teď se sama sobě spíš hnusím:
14. července 2007 v 1:18 | Lustre
Ahoj všichni, píši, protože se s Vámi chci podělit o svůj příběh s bulimií a anorexií. Jak to vlastně začalo? Bylo mi šestnáct let, navštěvovala jsem SOU-Beroun, obor kuchařka.Jaká jsem byla dívka? Velmi nesmělá, bázlivá, měla jsem příliš nízké sebevědomí, jednoduše jsem se, už v té době nenáviděla. Nenáviděla jsem své tělo! Žila jsem se svím otem a nevlastní matkou.Můj otec míval, časté poznámky o mé postavě. V té době jsem vážila 62kg, při výšce 1,60m. Poslední kapkou byla poznámka od mé nevlastní matky.
Zde hledá